Tento článek zkoumá diplomatické a hospodářské vztahy v 1918-20 rr. mezi Československem - vítězným státem první světové války a významným vývozcem uhlí - a Maďarskem - státem, který válku prohrál a byl čistým dovozcem uhlí. Příspěvek zdůrazňuje rozsah maďarské závislosti na palivech z Československa a naznačuje, že tato závislost byla jedním z hlavních argumentů, které motivovaly Budapešť k postoupení Slovenska pod kontrolu Prahy a obecněji k přijetí mírových podmínek navržených na Pařížské konferenci. Dochází k závěru, že při přijímání nových hranic mezi Maďarskem a Československem ze strany maďarského politického vedení hrály mnohem větší, ne-li dominantní roli ekonomické důvody.